Začarované údolí

Robert Musil, autor knihy Člověk bez vlastností, jej nazval „začarovaným údolím“: místem, které „leží na pomezí mezi viditelným a neviditelným, mezi mýtem a každodenní realitou. Údolí Valle dei Mocheni se nachází jen několik kilometrů od města, ale zůstává v představách vzdálené, jako by se zde zastavil čas. Uprostřed lesů, horských farem a ticha tu přežívá starobylý jazyk a s ním i kultura, která v sobě schraňuje vzácné a všeplatné hodnoty - péči o věci a lidi, úctu a vztahy.

Dokud bude žít tento jazyk, bude žít i svět, který pojmenovává. S jeho zánikem pomine celý způsob cítění, chápaní a prožívání reality. Ve zvuku jazyka Mochenů přetrvává paměť spojení člověka s krajinou, uchovává se slovo a jeho další život.

Toto údolí je živou laboratoří menšin a identity: malý svět, který se vzpírá standardizaci a vyzývá své návštěvníky, aby jako v zrcadle rozpoznali sami sebe ve svých touhách, potřebách a snech.

Je to skutečné a zároveň mýtické místo, které nepřestává okouzlovat, neboť nám připomíná, že často největší vzdálenost není ta zeměpisná, ale ta, která se skrývá uvnitř duše člověka.